Sexuální averze: Co to je a jak s ní žít

When you feel sexuální averze, odpor k jakékoli formě sexuálního kontaktu, který není jen fáze, ale trvalý stav. Also known as sexuální nechuť, it can stem from trauma, cultural shame, or simply never learning to connect with your body in a safe way. Mnoho lidí si myslí, že to znamená, že jsou nějak „špatní“ nebo „neúplní“ — ale není to pravda. Sexuální averze není chyba, je to signál. A často je to signál, že tělo něco nepřijímá — a to je v pořádku.

Nejčastěji se vyskytuje u lidí, kteří zažili násilí, příliš brzy začali mít sex, nebo se učili, že tělo je něco, co se musí skrývat. Někdo má averzi jen k dotekům, někdo k líbání, někdo k tomu, aby ho někdo viděl nahého. A to všechno je legitimní. Neexistuje „správný“ způsob, jak cítit své tělo. Ale když se tělo uzavře, může to ovlivnit i vztahy, sebevědomí, spánek, a dokonce fyzické zdraví. Proto je důležité rozlišovat mezi emocionálními bloky a prostou nechuťí. Bloky jsou ty, které tě drží zpět, i když bys chtěl jít kupředu. A právě ty může pomoci uvolnit tantrická masáž — ne jako sexuální služba, ale jako prostředek k opětovnému spojení se svým tělem bez tlaku.

Nejde o to, abys měl orgasmus nebo se někdo dotýkal. Jde o to, abys se naučil cítit, kde v těle začíná odpor, kde se napínáš, kde se zatváříš. Mnoho lidí, kteří zažili sexuální averzi, říká, že poprvé se cítili bezpečně, když jim někdo jen lehce položil ruku na rameno — a nevyžadoval nic navíc. To je síla tělesného přijetí. A to je přesně to, co se v těchto článcích děje: lidé se učí přijmout tělo takové, jaké je — bez soudů, bez očekávání, bez nutnosti „něco udělat“.

Tady najdeš příběhy o ženách, které se po menopauze naučily znovu cítit své tělo, o mužích, kteří překonali strach z masáže prostaty, o těch, kteří se naučili říct „ne“ bez pocitu viny. Není tu žádný návod, jak „vyléčit“ sexuální averzi. Je tu jen cesta — a každý krok na ní je vlastní. A pokud si teď myslíš, že to pro tebe není, tak se podívej znovu. Možná je právě tenhle článek ten, který ti řekne: „Je v pořádku, že se cítíš takhle. A můžeš být v pořádku i tak.“